Jak postavit katedrálu
Čím budeš, až budeš veliká? Na tuto otázku se malé dítě nezdráhá odpovědět. Se zanícením odpovídá - krotitelkou v cirkuse, horolezcem, prezidentem, baletkou... a ani na chvíli nepochybuje, že se tím jednou stane. Nebojí se překážek, ani neví o jejich existenci. A dospělý mu buď jen s úsměvem blahosklonně přikyvuje, nebo mu rovnou boří jeho sny tím, že mu začne vyjmenovávat důvody, proč nemůže být tím, o čem sní. Tak se stane, že dívenka místo návrhářky a spisovatelky vystuduje ekonomku a dalších 25 let pracuje, vydělává, předkládá materiály a kalkulace, snaží se...
Léta plynou a ona ví, cítí, že to není její proud, její šálek čaje, že nedělá to, k čemu je předurčena, že je to celé divné, špatně. Počínaje branží, šéfy, firemním stylem, byrokracií, platem. Je jí 45 a pokládá znova sama sobě otázku - čím budeš? Co bys v životě skutečně ráda dělala?
Malé dítě vyhrkne svou odpověď. Malá, unavená žena musí v sobě znova najít energii a odvahu. Na to, aby potlačila v mysli veškeré našeptávače, kteří by ji vraceli na cestu "normální, zodpovědné" kariéry. Musí v sobě najít lásku k sobě samé, k světu. Musí v sobě znovu probudit tvořivost, radost a vášeň. A naslouchat malé dívence, svému srdci, intuici. Pak teprve se stane zázrak, a bude dělat to, v čem vyniká, co přináší druhým prospěch, co ji baví a finančně zajistí. Anebo taky ne a vše zůstane jako dřív... jako dřív? Ale kdepak! Cokoli pak bude dělat, bude dělat s vášní a láskou, jak nejlépe bude umět, bude to jako.... Znáte ten příběh o poutníkovi?